Veselá příhoda s kaprem
O Vánocích mamka skoro každý rok vypráví historku o mně a kaprovi. Když mi byly asi 4 roky, měli jsme kapra dost brzo, byl ve vaně skoro 4 dny, než ho tatínek zabil. No a já jsem byla už ve věku, kdy děti chtějí nějaké to domácí zvířátko a když tatínek donesl kapra a hodili ho do vany, myslela jsem si, že je to předčasný vánoční dárek a ježíšek mi už to zvířátko donesl dřív, aby s námi mohlo být u stromečku... Trávila jsem s ním prý skoro celé dny od rána do večera, chodila jsem za ním prostě pořád, maminka mě tam už ani moc nehlídala. No a teď trochu odbočím, abychom pochopili závěr: Moje teta měla doma pejska - takový ten pohovkový typ, který se skoro týdně koupe. Když jsem to u ní viděla, řekla jsem si, že by ta naše rybička měla být na Vánoce taky přece čisťoučká. Vzala jsem mýdlo a začala jsem toho kapra "mazat" mýdlem a povídala jsem mu věty typu: "Teď budeš krásně voňavý," a podobně. Vtom se přišla maminka podívat do koupelny, co to tam dělám, a začala se strašně smát. (Později vyprávěla, že nevěděla, jestli mi má vynadat, protože bylo den před Štědrým dnem, nebo se tomu smát. Nakonec zvolila druhou variantu.)
No, kapr byl samozřejmě kontaminovaný a nejspíš i omámený... Ten rok jsme už kapra nesehnali, večeřeli jsme jen filé
Vánoční podvod
Vánoce jsou za chvíli tady. Pohodové období plné překvapení, dárků, rozzářených dětských oček a hlavně pohody a překrásné atmosféry. Jak mi vždycky maminka vyprávěla - andílci pečou vánoční cukroví, stromečky už jsou připraveny ve vánočních vlacích, které je rozváží do všech domků a ježíšek pomalu ale jistě shromažďuje všechny dárečky pro hodné děti. Ovšem jedny Vánoce jsem se obávala, že na mě ježíšek i s dárečky zapomněl…
Štědrý den byl jako každý jiný. Od rána jsem obcházela kolem stromečku a číhala, jestli už u nás nebyl ježíšek předčasně a dárečky se třeba nezačaly objevovat. Ovšem kde nic, tu nic… Připravovali jsme kapra a bramborový salát, jednohubky i chlebíčky - zvyk držení půstu a následné zlaté prasátko se u nás příliš neuchytil. Štědrý den je přeci jen jednou v roce a je potřeba si jej náležitě užít s plnými bříšky. Den se pomalu chýlil ke konci, venku se začalo stmívat, a moje nervozita začala narůstat. Rodiče mou nervozitu vycítili a šibalsky po sobě pokukovali. Nevěnovala jsem tomu samozřejmě žádnou pozornost (na ježíška jsem stále věřila).
Večeři jsem do sebe doslova naházela, jen abych už mohla konečně okukovat stromeček, kde ježíšek už určitě nějaké dárky nachystal. Ovšem žádný zvoneček jsem ještě neslyšela. Jednu věc, kterou jsem na Vánocích doslova nesnášela (a nesnáším do teď), bylo umývání nádobí po večeři. Samozřejmě jsme nádobí umývaly jenom s mamkou, protože taťka šel ježíškovi otevřít okno, aby se k nám s dárečky mohl dostat. Najednou se ozval ten toužebně očekávaný zvuk zvonečku! Nechala jsem nádobí nádobím a utíkala ke stromečku.
Dárečky, konečně! Ježíšek na mě nezapomněl. Všichni jsme usedli pod stromeček a já jsem začala dárky rozdávat. Maminka, tatínek, tatínek, maminka…. Mé jméno se na vánočních ceduličkách neobjevovalo. Hromádkou dárků jsem se prokousala až na konec a ani jediný nebyl pro mě! Rodiče sledovali mou reakci. V první chvíli jsem uvažovala, jak to, že ježíšek ví, že jsem zlobila? Pak mě ale napadlo, že jsem přeci nezlobila tak, abych nedostala ani jeden dárek. Vyděšený výraz vystřídaly slzy. To zřejmě nebylo v plánu a tak rodiče napadlo, že ježíšek zapomněl nějaké dárečky v jiných pokojích. Ani v jednom ale žádný dárek nebyl.
Nakonec mě ještě napadlo podívat se za dveře na chodbu. Tam jsem konečně objevila vytoužené dárky!!! Tak ježíšek na mě přeci jen nezapomněl a já jsem přeci jen tak moc nezlobila! Měla jsem samozřejmě velikou radost a naši zřejmě taky, protože jim tato vánoční lest vyšla do posledního detailu… :)
Žádné komentáře:
Okomentovat